Tak proč vlakem?
Chvíli mi trvalo, než jsem přestal ignorovat pocity, že ve vlaku (i potom) je mi prostě lépe. Důvodů může být více: Ve vlaku si, na rozdíl od řízení auta, odpočinu. Můžu v něm spát, číst si nebo jen tak lelkovat, koukat se na lidi… Je tam více světla i prostoru, než v autobuse. Když nejedu sám, tak si více povídám – asi je to očním kontaktem a neřešením, kdy budeme odbočovat, koho předjedeme, kdo nás zezadu problikává, kde natankujeme nebo zaparkujeme…
Cestě vlakem se musím odevzdat – tam nejde mnoho měnit. Vyberu si spoj, koupím jízdenku a musím jen v určený čas nastoupit do toho mnohatunového kolosu. To je vše, o ostatní je postaráno. Ve vlaku jsem klidnější.
Po dvou stech kilometrech řízení po českých silnicích jsem unavený a ztuhlý. Po cestě vlakem jsem většinou odpočinutý a naladěný. A že to trvá skoro dvojnásobný čas? Nevadí mi to, je to čas jen pro mě.
Vím – jet z Turnova přeplněným courákem do Kutné Hory, 3x přestupovat a mít v Nymburku 5 minut na přestup, sprintovat podchodem ze 4. koleje na 1. – to je někdy očistec.
Přesto, když si můžu vybrat, volím vlak. Ten svět pomalého kodrcání mi je určitě bližší. Je to „odrychlení“.
